Vytrvalostí rozumíme - podle vědy o sportu - odolnost organismu proti únavě a rychlou regeneraci po zátěži.
Optimalizovaný přísun energie
Ke zlepšení vytrvalosti musejí sportovci optimalizovat svůj přísun energie. Intenzívní vytrvalostní zátěže vyžadují kromě osvědčených vitamínů B řady a minerálů (hořčík, vápník, draslík) také L-karnitin. Tento derivát aminokyselin je nanejvýš důležitý pro přeměnu tělesného tuku ve využitelnou energii uskutečňující se v mitochondriích, organelách nacházejících se v buňkách a představujících jakési buněčné elektrárny.
Srdeční funkce a imunitní systém
Pro "vytrvalostní sportovce" jsou zlepšení odolnosti (posílení imunitního systému) a podpora výkonnosti srdečního svalu primárními cíli vytrvalostního tréninku. Minerální látka taurin posiluje srdeční sval a stabilizuje srdeční rytmus. Vitaminoid koenzym Q10 chrání rovněž před škodlivými radikály, které se zvýšenou měrou objevují při dlouhodobém zatížení.
Katalyzátory látkové výměny
Pouze má-li tělo k dispozici dostatek kyslíku, to znamená, když se srdeční objem, dýchání a puls přizpůsobily zátěži, je možné efektivní aerobní získávání energie. Chybějí-li parametry podstatné pro energetickou látkovou výměnu jako katalyzátory (např. L-karnitin, vitamíny, minerální látky, stopové prvky), nemohou procesy látkové výměny správně probíhat a osobní výkonnost se nevyčerpává na 100%.
Vodní hospodářství a elektrolyty
Pocení chrání tělo před přehřátím, žádná ztráta živin však nesnižuje výkon rychleji než dehydratace. Obecně se doporučuje při vytrvalostním zatížení dodat každých 20 minut asi 100-200 ml tekutiny ve formě elektrolytických nápojů poskytujících energii. Přídavek sodíku zlepšuje resorpci tekutin a zabraňuje ochablosti svalů, nevolnosti a bolestem hlavy. Velké množství energie poskytují i oligosacharidy jako je maltodextrin, aniž přitom brání příjmu tekutin v tenkém střevě.
